Skoro rok poté....

03.08.2020

Tak moji milí,

letní měsíce se pro mě pomalu stávají pravidelně zlomovými a tak jsem se rozhodla při tom upršeném pondělku pro takový bilanční příspěvek. Tak mi to prosím promiňte :)

Loňské prázdniny (a celý červen) jsem "obětovala" trenérské škole a absolvovala rekvalifikační kurz osobního trenéra. Když teď pominu ten hodně osobní život, bylo toto to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla - a teď nejprve sobecky z pohledu svého zdraví - udělat (to ostatní bude následovat nebojte).

Vždycky mě bavila práce s lidmi a mezi lidmi, proto jsem 17 let života strávila v médiích :) A nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu cvičit v přední linii. Jako náctiletá jsem milovala stepaerobic, který jsem dělala spoustu let a tři roky jsem tancovala v taneční skupině. Atletika mě bavila asi měsíc a když jsem pokaždé při skoku do dálky přešlápla, sekla jsem s tím :D (o pokusech něco uběhnout se rozepisovat nebudu, nebo mi zhubne diář...) Z toho plyne, že rytmické cvičení, pohyb s hudbou - to byl můj osud :)

Páni.....v roce 2011 jsme s mužem otevřeli první Jumping na Poděbradsku (to ještě nebyl můj manžel, přesto celý ten podnik zafinancoval a dodnes jsem jeho dlužník, protože to všechno tímto krokem odstartovalo :D ), o rok později druhý v Nymburce. No a v roce 2015 (myslím) třetí ...  ve Velkém Oseku. Jumping mi dal hrozně moc - pomáhal mi držet se v kondici po třech porodech, nezbláznit se, když se ta havět množila a rostla. Dodnes svým babám říkám - seberte se a když už pro nic jiného, vypadněte z domu a pojďte to ze sebe vymlátit. Je to prostě k nezaplacení a rozhodně lepší, než si jít sednout za ublížení na těle nebo skončič v šaškárně!

Jenže 8 let jednodruhového zatížení nedělá dobře nikomu, ani mě. Rozhodnutí posunout se dál skoro na prahu čtyřicítky chtělo odvahu, protože.....nekecám - byla jsem tam nejstarší!!! A vlastně skoro pořád na všech školeních jsem, i když pár už se nás vždycky ve skupině sejde. Jenže - po roce toho co mě naučili se tomuhle faktu klidně hrdě postavím. Přitom ještě loni v září, když po mě na kurzu "Funkční trénink TRX®" s mezinárodní certifikací chtěli klik v závěsu nebo obyčejný přítah, schovala jsem se pod zátěžový koberec a pocelodenní makačce v pro mě dosud nepraktikovaných pozicích (prostě funkční celotělový trénink) jsem lezla do metra po čtyřech a neudržela ani propisku. Neznamená to, že dnes jdu a vystřihnu třeba padesát přítahů.....proč taky? Chci je dělat v první řadě dobře (k čemu je někomu sto mizerných dřepů, když si přetíží kolena, stehenní svaly a vypne střed těla?). Naučila jsem se lépe vnímat, co se při pohybu v mém těle děje. Pochopila jsem o čem je vývojová kineziologie a jak probudit vrozené svalové souhry tak, aby tělo pracovalo jako celek. Že nemá smysl dřít břišáky a pak dohánět záda.....není lepší když svaly na obou stranách trupu pracují společně a vyváženě? Troufám si říct, že jsem stabilnější i mobilnější, protože můj pohyb je rozmanitější. Do svých tréninků řadím pohyby do různých směrů, rotace, sílu, kondici, rychlost, explozivitu...

A to je to, co chci říct k té změně z širšího pohledu - nejsem fyzioterapeut ani ortped, jsou věci, které prostě nezařídím nebo si na ně netroufnu, taky mám zatejpovanou achillovku, protože si neumím říct stop, ale na mých lekcích a trénincích nikdy nebude prioritou vzhled, ale zdravé a fungující tělo. Protože tělo nepotřebujete jen předvádět - ono musí sloužit a ideálně bez bolestí a notnou řádku let.  Proto kdo čeká, že při docházce 1x týdně na kruháč nebo Jumping nebo Tabatu bude jako laňka, je na velkém omylu a nikomu to ani neslibuju a slibovat nebudu. Ale má pohyb.....a pořád bude napřed před tím, kdo leží jen na gauči a vzdychá. Mmch. redukce váhy - ta zdravá s dlouhodobým efektem, je běh na delší trať a pohyb jde ruku v ruce s jídelníčkem (ten má navíc větší podíl na snižování váhy). Stejně tak pokud máte posturální problém, bude náprava trvat při udržovacím cvičení 1x týdně mnohonásobně déle - ale jo, pořád lepší než čekat, že se to vyřeší samo nebo práškama. (vůbec "nejlepší" rada je - bolí tě záda? Tak se radši nehýbej :( )

Cvičit se prostě nemá jen kvůli hubnutí. Cvičení, PRAVIDELNÉ cvičení, je nezbytné pro to správné fungování těla, o kterém celou dobu píšu. Je to otázka bytí a nebytí, žití a přežívání, být silný nebo ochablý, pevný nebo zborcený. Svalová hmota se totiž silou vůle v těle neudrží... *** (pod textem citace z článku) a není to náhoda, že se na mě obrací stále víc a víc lidí ve věku 35+ že je bolí záda, kolena, kyčle, krk a co bych jim doporučila...... ani kdybyste v práci tancovali s koštětem, nebo skládali uhlí....není to totéž jako dobře vedený trénink (aneb - já mám v práci pohybu dost, známe že jo :) ).

Ještě před rokem jsem tyto věci tolik nevnímala, i když jsem jako pohybový instrutor musela mít nějaké povědomí o pohybu a jeho vlivu na tělo. Dnes si všímám i takových zdánlivých maličkostí jako je způsob, jak se postavíte, když spolu mluvíme (bacha na třeťačku u tabule! ), jak jedete na kole (vidím občas takové hrůzy na stezce, že si říkám, že ten dotyčný až přijede domů musí rovnou na ibalgin, jinak to není možné!), jak máte aktivní klenbu na chodidle, kam směřují vaše kotníky, co na to vaše kolena, kyčle a to vše nad nimi .... všechno to jsou signály, které dokáží hlásit problém. A že jich kolem sebe vidím ...... Dokud je člověk mladý, nemá potřebu bolest řešit nebo ji zažene tabletkou. To je bohužel strašně krátkozraké a jen málo procent z nás to chce změnit. Proč? Protože nad tím jak mobilní budu mít hrudník po padesátce, jak mobilní budou moje kyčle, jak moc mě budou bolet kolena, jestli se zvednu z gauče bez grimasy v obličeji ... jestli se vůbec zvednu.....nikdo nemyslí.

Proto všechno řešíme až tehdy, když už nevíme kudy kam bolestí :( A přitom stačí tak málo. Udělat si čas a zdravě se hýbat. A nestydět se zeptat nebo požádat o pomoc.


***

Dalším problémem je tzv. sarkopenie, čímž rozumíme úbytek svalové hmoty a v důsledku toho i svalové síly. V současné době jsou zkoumány mechanismy, které by mohly přispívat ke vzniku sarkopenie. Rizikovými faktory jsou mimo jiné nedostatečná aktivita, oxidativní stres (zvýšená koncentrace kyslíkových a dusíkových radikálů) nebo chronický zánět. Velký podíl na oddálení involučních změn svalu bude mít pravděpodobně dostatečná výživa a přiměřená svalová aktivita (zdroj: Pohybový systém a výživa)